Miri's Nový Zéland

Ubytovani v Aucklandu nam skoncilo v pondeli a ve Whitianga nas ocekavali od ctvrtka. Meli jsme tedy krasny 4 dny a 3 noci na cestu. Neni to moc daleko, tak nepospichame a stavime ve vsech Auckland Regional Parks, ktery nam prisly do cesty. Zase se nestiham divit, jak to tady maji krasny. Ale zase se mi nejvic libi ty ovecky. Prvni noc jsme zakotvili v Orere Point Holiday Park, na nas vkus zbytecne luxusni (sprcha, fen, vybavena kuchyn, tenisovej kurt, trampolina, … ), ale levnejsi kempy prej fungujou az v sezone (od konce rijna). Kazdopadne jsme jediny, kdo hodla bydlet ve stanu, ostatni spi v karavanech a chaloupkach. Asi dobre vi proc. My jsme si dali pred spanim na zahrati lahvinku novozelandskyho cervenyho vinka z mistniho kolonialu.

Rano vstavame neco po sesty a jdem se kouknout na plaz na vychod slunce. Nebyla to touha po vychodu slunce, ale spis ta super zima, ktera nas donutila vstat tak brzy. Ale stalo to za to, byla to fakt nadhera!

Pak jsme zamirili o kousek dal do parku Tapapakanga. Ten byl fakt vybornej, zase tisice roztomilejch ovecek! Podle mapky jsme zvolili 2 hodinovou vychazku Coastal Walk. Dokonce mame i souradnice jedny kesky, kterou by sme radi po ceste nasli. Nevim presne, zda byla chyba v obsluze nebo navigaci, ale poklad jsme nenasli… Cesta zacinala slibne, prochazeli jsme jednotlivy ohrady plny ovecek a jejich hovinek, sledujem turisticky znaceni a kochame se krasnejma vyhledama… az najednou, navigace zacala nesouhlasit a nutila nas jit jinym smerem. Touha po pokladu zvitezila nad Coastal Walk a ovecky neovecky se zeneme za navigaci. Takeshi se usilovne koukal na display a tesil se na poklad, ktery uz musi byt na dosah…. Az z toho slapnul do baziny a jeho bily boticky byly najednou cely od bahna. Bohuzel to nemam vyfoceny, pac sem dostala hroznej zachvat smichu. Takeshi se oplachnul v potoce a kouknul na navigaci, ktera bohuzel nemela v umyslu nas dovest k pokladu, ale na silnici… S mokrejma botama uz asi Coastal Walk nedojdeme, navic uz jsme diky pokladu o par kilometru jinde, tak se tedy vracime po silnici zpatky k autu.

Takeshi vymenil obuv a jedeme dal, o par kilometru dal jsme natrefili na Waharau Regional Park. Aby jsme to s tou turistikou neprehaneli, tak jsme zvolili jen 40ti minutovou prochazku, tentokrat Bush Walk a tentokrat bez navigace a bez pokladu! Bush byla vyborna, takovej hustej prales s palmama, kapradim a srandovnima stromama.

No a ted uz je cas najit nakej kempik, zase nas to lakalo stanovat v jednom z Regional Parks, ale zase otviraji kempy az v sezone. Dalsi misto na prespani bylo teda opet krapet luxusnejsi nez jsme potrebovali. Tentokrat Miranda Holiday Park. Uz odbocka do kempu z hlavni silnice byla po obouch stranach lemovana palmama, coz dava tusit, ze tenhle kemp nebude stat 5$. Maji tu nejenom teplou sprchu, kuchyn, tenisovy kurty a trampoliny, ale i televizni mistnost, internetovou kavarnu, golfove hriste a hlavne horkej venkovni bazen se smradlavouckou lecivou vodou. Bylo rozhodnuto, 20 dolaru (250 Kc na osobu a noc) za horkej bazen neni zas tak moc! Bazenovali jsme az do noci a pak zase hned brzy rano. No suprovka!

Dalsi dva dny uz se nam drobatko zatahlo, ale stejne bylo porad celkem hezky. Nafotili jsme dalsich tisic ovecek, kopecku a vyhlidek, prosli mestecka Thames a Coromandel, prosli par dalsich Walks a prespali v Tapu Motor Campu (kde jsme potkali dve Nemky, co taky spaly ve stanu – jo Nemcu je tady nak neprimerene moc, asi maji levny letenky). No a ve ctvrtek kolem treti, jsme dorazili do nasi On The Beach Backpackers Lodge ve Whitianga. 

Brzy pridam fotky… jen co se mi je podari zmensit!